Budova základní školy Osecká 315 Lipník nad Bečvou byla vystavěna v roce 1900 pro účely německé vyšší zemské reálky v ulici Osecké a v ulici Jiráskově pro německou chlapeckou obecnou školu. Obě školy spolu bezprostředně sousedily. Stavbu s převažujícím novogotickým tvaroslovím velkoněmeckého stylu provedl lipenský stavitel ing. David Berger. Město Lipník se díky této stavbě dost zadlužilo a dlužilo samo sobě okolo půl milionu korun. Německá menšina osvobodila od školného své žáky, a tak se stalo, že do Lipníka jezdili studovat žáci z Prahy, Drážďan, Olomouce, Ostravy či Vídně. Studium na této škole trvalo 7 let. Prvním ředitelem německé reálky byl Adolf Oborný. Počet žáků se pohyboval okolo 200 za školní rok a místní z počátku tvořili jen čtvrtinu všech studujících. Vyučovaly se zde předměty jako geometrie, dějepis, rýsování, matematika, chemie, fyzika, přírodopis, jazyky český, francouzský, německý a anglický a v neposlední řadě náboženství evangelické, římskokatolické a židovské. Pro žáky bylo také pořádáno nespočet exkurzí a výletů do blízkého a vzdáleného okolí. 

Počet místních žáků se nadále zvyšoval až na zhruba 50%.  Po Adolfu Oborném se stal ředitelem František Tvarůžek, který vyučoval jazyk německý. Protože při léčení v Karlových Varech náhle zemřel, nastoupil na jeho místo 18. září 1907 Ludwik Kott. Ten vyučoval jazyk latinský, český a německý, dále dějepis a zeměpis a je spojen s historií německé reálky až do jejího konce (v r. 1920). 

Tato situace trvala v Lipníku až do roku 1918, kdy došlo k velkým změnám v rozložení českého a německého školství.   

Velký převrat nastal 28. října 1918, kdy místní národní výbor dal dětem českou měšťanskou školu. Podle zákona z 3. dubna 1919 bylo možné při každé veřejné škole se 400 žáky zřídit i školu měšťanskou, do které směly být přijímány děti z obcí vzdálenějších než 4 km. Do té doby museli žáci navštěvovat školu německou.  
Škola byla však roku 1919 zrušena a do budovy byly přesunuty české měšťanské školy - Měšťanská škola dívčí a Měšťanská škola chlapecká. 
 

Měšťanská dívčí škola vznikla na žádost správní komise města Lipníka ještě ve školním roce 1918 - 1919. Byla otevřena radou v Hranicích podle předpisu ze dne 18. ledna 1919. Nejprve měla být ve škole jen jedna třída, ale při otevření školy byly třídy hned tři. Jednalo se tedy o trojtřídní dívčí měšťanskou školu. Zápis se konal už 25. ledna 1919 a slavnostně byla škola otevřena 15. února 1919 za přítomnosti zástupců školní rady a dalších významných hostů. K žákyním promluvil vládní komisař města Dr. Václav Vítek a ředitel František Dušek (narozen 1864 v Dačicích) jim přečetl pravidla školního řádu. Vše bylo zakončeno státní hymnou Kde domov můj?.   Vyučovat se pak začalo 17. února 1919 v 8:00. Vyučovalo se podle normálních osnov pro dívčí školy měšťanské, dosud nebyly sestaveny zvláštní učební osnovy. Počet hodin byl stejný jako ve škole v nedalekých Hranicích a Kelči.  Ředitel žádal všechny členy učitelského sboru o svědomité dodržování školního řádu a vyučování kvůli mimořádným poměrům, neboť většina žákyň přešla ze školy německé. Žádal také, aby ve všech předmětech bylo dosaženo učebního cíle s přihlížením i na správnosti jazykové. Úkolem učitelů bylo upravit učivo těmto poměrům a jejich zkušenostem. Ve všech předmětech se vyučovalo vše podstatné. V češtině se přihlíželo hlavně k pravopisu, aby se napravilo a dohnalo to, co žákyně v německé škole zameškaly.
V Lipníku nebyl zřízen válečný útulek. Chudé děti školou povinné proto dostávaly obědy v „Českém srdci“, kde nacházely i útočiště v době polední pauzy. 

1. září 1919 byla při dívčí měšťanské škole otevřena také chlapecká měšťanská škola a speciální jednoroční kurz při dívčí měšťanské škole. Tento školní rok nebyl zahájen 1. září, ale až 16. září, což bylo na tuto dobu neobvyklé.  Na dívčí škole se vyučovalo podle osnov jako minulý školní rok. I. třída školy chlapecké pak dle osnov chlapecké školy měšťanské v Kelči.  
Ve školním roce 1921 - 1922 byla ve škole zřízena třetí třída měšťanské chlapecké školy.  Chlapecká škola tak byla konečně úplná, se třemi postupnými třídami. Následující školní rok byl při škole zřízen koedukační jednoroční běh.
Škola sídlila nejprve na Komenského sadech, ale v roce 1922 došlo k přemístění do prostor bývalé německé reálky na Masarykově třídě 315 (dnes Osecká 315), a sice pro nedostatek učeben. Měšťanské školy tak poprvé byly pod jednou správou. Obecná škola chlapecká byla přemístěna do Jiráskovy ulice. Ředitelem pro roky 1922 - 1925 byl František Novotík. Děvčata chodila do obecné školy na Komenského sadech.  

Měšťanské školy dívčí a chlapecká tak získaly poměrně hodně inventáře pro některé obory z německé reálky, pro český jazyk, zeměpis, dějepis, občanskou nauku, chlapecké ruční práce výchovné, ženské ruční práce, žákovskou a učitelskou knihovnu. Ostatní pomůcky bylo nutné nakoupit nové nebo vytvořit.
Malým školským zákonem z roku 1922 vydaným ministrem školství MUDr. Vávrem Šrobárem byla zavedena povinná osmiletá docházka, zrušeny jakékoli úlevy a počet žáků ve třídách stanoven na 65 na jednotřídkách a 70 na ostatních školách. Byly tak uzákoněny dva typy škol - osmileté obecní a tříleté měšťanské. 
Za významný zákon pro zvýšení úrovně vzdělávání lze dále pro měšťanské školy považovat zákon z roku 1935 o újezdních měšťanských školách, kterým bylo umožněno zřizovat měšťanské školy i v menších obcích, z kterých pro velkou vzdálenost nebo neschůdnost cest nemohly děti do měšťanské školy docházet. 

Období mezi lety 1919 - 1938 lze jinak nazvat jako období relativního klidu, vývoje a úspěšným obdobím v životě školy. Škola byla vybavena mnoha cennými pomůckami, které byly koupené za peníze z různých sbírek a darů. Jako dárce uvádí kroniky například tyto osoby nebo uskupení: České srdce, Československý Červený kříž, Okresní záložna v Lipníku, Národní jednota, Čtenářsko-pěvecký spolek Lípa, továrník Gottfried a jiné. Škola také pořádala mnohé kulturní a vzdělávací akce pro své žáky. Jezdilo se na různé celodenní výlety, třeba do Hranic, Teplic, na hranickou propast, přehradu Bystřičku, propast Macochu, do Sloupských jeskyní nebo do Olomouce. Pořádaly se také exkurze, například do cukrovaru v Chropyni nebo místní plynárny či výstavní síně. 
Škola se mohla pyšnit i pořádáním nejrůznějších oslav. Jednalo se o oslavy k výročí J. A. Komenského, K. H. Borovského, Boženy Němcové nebo T. G. Masaryka. 
Oslavy narozenin prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka konané 7. března měly různorodý charakter. Tak třeba při oslavě výročí jeho 80. narozenin roku 1920 žáci předčítali Hovory s T. G. M., které napsal Karel Čapek, jedna paní učitelka vyprávěla, jak dorost Československého Červeného kříže blahopřál prezidentovi na Hradě. Byla také uspořádána filmová představení: v kině sokolském „Legionář” a v kině orelském “Zájezd pana prezidenta na Moravu, snímky z Boskovů”. Školy a jiné budovy byly hojně vyzdobeny (v řadě oken bylo vidět prezidentovu bustu nebo obraz). 
V pátek 19. října uspořádaly měšťanské školy v Sokolovně žákovskou akademii ve prospěch chudých žáků. Z programu se lidem nejvíce líbila jednoaktovka „Král Lávra” od Karla Havlíčka Borovského.  
Roku 1921 probíhalo na území republiky sčítání lidu. Za školu se ho zúčastnil jako komisař IV. obvodu v Lipníku Jan Fusek a ředitel František Dušek byl pak sčítacím revizorem.  

Výnosem ministerstva ze dne 8. července 1922 měli žáci ve všech třídách za úkol napsat každý měsíc „poctivou“ slohovou práci, tedy 8 prací ročně. Výjimkou byly měsíce první a poslední. V jazyce německém, francouzském a těsnopise pak 6 úkolů za školní rok. V hodinách ručních prací musely někdy žákyně na žádost ředitelství Československého Červeného kříže šít oblečení pro děti. Například tak šily 20 dívčích a 10 chlapeckých košil pro děti z Ruska.
Školu ale občas postihly i smutné události. Třeba dne 11. ledna 1926 se žáci a učitelský sbor zúčastnili pohřbu Bartoše Vlčka, spisovatele a překladatele, který ve škole vyučoval. U jeho rakve promluvil ředitel školy. 
V letech po 1. světové válce musela škola přijít i s nemalými úlevami pro žáky v docházce do školy. Drahota dosáhla nejvyššího bodu, většina rodičů žáků byli chudobní lidé nebo děti byly sirotci a nikdo se o ně nestaral. Z těchto důvodů byla práce pro učitele hodně těžká. Ve školním roce 1921 - 1922 se úbytek žáků projevil nejvíce. Projevila se tak skutečnost, že otcové rodin byli od roku 1914 na vojně. Postupně ale počet žáků rostl a na konci školního roku 1938 - 1939 měla tato lipenská škola patnáct tříd s 541 dívkami a chlapci.
Jestli učitelé a žáci dodržují osnovy, kontroloval ředitel František Dušek v každoročních hospitacích. Hlavní hospitace pak prováděl školní inspektor.

Tak jako na celém území naší republiky, žili i v Lipníku nad Bečvou židé. V období okupace byli nejdřív vylučování ze studia a nakonec se svými rodiči posíláni do koncentračních táborů, kde většina zahynula. Jednalo se tak zhruba o 300 lipenských židovských spoluobčanů.

14. březen 1937 byl dnem velkého smutku. Ze světa odešla velká osobnost tehdejšího školství. Ten den totiž zemřel prezident osvoboditel Tomáš Garrigue Masaryk. T. G. Masaryk vkládal velkou naději do českého školství, které mělo přispět k převýchově našeho národa a záruce jeho šťastné budoucnosti. Přál si, aby z českých škol vycházela tělem i duší zdatná mládež s trpělivostí a obětavostí pro stát a svou vlast. Tyto naděje mu byly velkou útěchou v těžkých a smutných dobách, kdy dospělí občané prodělávali krizi. Učitelé pak měli po jeho vzoru mládež vychovávat.  Na jeho počest pořádala škola smuteční slavnost a čtyři členové učitelského sboru se 21. března zúčastnili jeho pohřbu. V říjnu se pak žáci zúčastnili filmového promítáni Pohřbu T. G. Masaryka 
Na začátku září 1939 se žáci zúčastnili lekce sebeobrany a první pomoci pod vedením bývalého učitele z vojenské akademie v Hranicích. 

V období okupace českých zemí fašistickým Německem v Lipníku nad Bečvou všechny školy zpustly a po skončení války v roce 1945 se za pomoci občanů navracely do původní podoby. V průběhu okupace se školní systém podstatně změnil. Cílem německých fašistů byla postupná germanizace českého obyvatelstva v Protektorátu Čechy a Morava. Podle velkoněmeckého vzoru byly měšťanské školy přeměněny na čtyřleté výběrové školy - školy hlavní, navazující na čtyřleté školy obecné.  Cílem této změny bylo, aby se vyšší vzdělání, které poskytovala dřívější měšťanská škola, dostalo pouze omezenému počtu dětí. Ostatní děti měly absolvovat pouze školu obecnou. Neprobíhala výuka dějepisu, upřednostněna byla výuka německého jazyka a v ostatních předmětech bylo vyučování usměrňováno podle cílů okupantů. Mnoho škol bylo vystěhováno do nevyhovujících budov, aby původní budovy mohly být zabrány německými vojáky nebo nově přizpůsobeny německým školám. Školní knihovny a sbírky byly často zničeny, velké množství učitelů vězněno nebo deportováno do koncentračního tábora. 
Ve školním roce 1939 - 1940 byla provedena úprava úředního jazyka – souběžně s češtinou byla zavedena němčina, učitelé a ředitelé se povinně účastnili kurzů němčiny. Ředitelna a třídy byly „vyzdobeny“ obrazem Adolfa Hitlera a státního prezidenta Emila Háchy. Německý jazyk se tak začal povinně vyučovat. Učitelé museli vykonat nový služební slib a předložit doklad o tom, že nemají židovský původ.

Měšťanské školy dostaly nový název „Hlavní škola“ a staly se školou výběrovou. V této škole nesměl být český tisk. Všechny dokumenty školy - třídní knihy, výkazy byly o pololetí nahrazeny novým dvojjazyčným textem. Bylo zakázáno užívání dosavadních učebnic, školní knihovna byla uzamčena. Učilo se bez knih. Byl zvýšen tlak na propadávání žáků, kteří pak byli nuceni odejít do praktického života. Pomůcky žáků byly často prohlíženy.  
4. ledna 1945 byla škola zabrána zákopníky. Ve škole tak nastalo stěhování učebních pomůcek.  V prvních dnech po vyvrcholení okupace (od 8. května do 14. května) se vůbec nevyučovalo, protože místnosti k tomu nebyly přizpůsobené. Učebny bylo potřeby upravit, ale chyběly k tomu potřebné pracovní síly. Všichni byli totiž povoláni k strženým mostům. Silnice zažívaly nápor v podobě kolon Rudé armády a žáci by se mohli zranit. V časných ranních hodinách 8. května 1945 opustily poslední zbytky ustupující německé armády Lipník nad Bečvou.

Náhradní vyučování probíhalo až od 14. května do 26. května. Vyučovalo se v hlavním přednáškovém sále u Kašpárků, v pokračovací škole a bývalé měšťanské čítárně. V každé třídě se učilo 2x týdně po šesti hodinách. Vyučování v hlavní budově pak bylo zahájeno oslavou narozenin pana prezidenta Edvarda Beneše. Žáci všech škol se shromáždili za krásného a slunného dne v dopoledních hodinách na náměstí, kde je z balkonu radnice pozdravil předseda Národního výboru Dr. Jaroslav Horňanský a školský referent Bohuslav Zdráhala.   V tělocvičně žáci uspořádali vlastní oslavu. Proslov zde měl tehdejší pan ředitel František Vinklar, vystoupil sbor s písní Čechy krásné, Čechy mé a spousta recitátorů. Na závěr bylo přečteno a téhož dne i odesláno do Prahy blahopřání určené samotnému panu prezidentovi Edvardu Benešovi. O dva roky později navštívil pan prezident se svou manželkou Hanou Lipník nad Bečvou. Bývalý předseda národního výboru Jaroslav Horňanský představil nového předsedu Stanislava Kvapila a předal prezidentovi diplom o jmenování čestným občanem města Lipníka nad Bečvou. Také ho poprosil o podpis do obecní kroniky a do kroniky dívčí měšťanské školy, kde se pan prezident podepsal na volný list.
Pravidelné vyučování začalo 29. května podle učebních osnov z roku 1932, upravených podle místních poměrů. Učitelé vypracovali dle směrnic rozvrh tak, aby učební látka probíraná v období okupace byla alespoň v hlavních rysech probrána. Největší pozornost se věnovala jazyku českému, počtům a měřičství, dějepisu a zeměpisu. Odpolední vyučování bylo jen částečné, protože v budově se každé odpoledne vyučovali žáci obnovené střední školy. Vyučovací hodina z těchto důvodů trvala 45 minut.

Obě lipenské měšťanské školy byly pod jednou správou až do roku 1945, tohoto roku se škola rozdělila na chlapeckou měšťanskou školu a dívčí měšťanskou školu. Ředitelem dívčí měšťanské školy byl Bohuslav Zdráhala a ředitelem chlapecké školy byl jmenován František Vinklár. Školy však nadále zůstaly pod jednou střechou na ulici Jiráskově a Osecké. Dívky se učily v patře druhém, chlapům sloužilo pro výuku přízemí. V prvním patře byly umístěny třídy chlapecké a dívčí.  Probíhal boj o učebny, kterých byl nedostatek. V 17 učebnách se vyučovalo 20 tříd měšťanských škol a současně v budově probíhala výuka 5 tříd reálného gymnázia, jazykové kurzy pro dospělé, cvičení Sokol, zkoušky pěveckého spolku a v neděli se v aule konaly bohoslužby československé církve. Proto se v budově vyučovalo od 7:00 do 22:00. Od 1. září 1946 byla v budově umístěna ve dvou místnostech mateřská škola. To se později opakovalo ještě jednou. 

Školní rok 1948 - 1949 byl zahájen v 8:00 bohoslužbou a teprve potom žáci mohli zasednout do lavic, kde si z rozhlasu vyslechli řeč tehdejšího ministra školství Zdeňka Nejedlého. Ten den byl nazván svátkem škol.
Žákyně a žáci se pilně učili a kromě pravidelného vyučování byly pro ně pořádány i nepravidelné akce formou besed, výstav, koncertů, divadel, promítání filmů a další obohacující akce. Mezi tyto akce můžeme zařadit účast na protipožárním cvičení na náměstí, týden otevřených dveří či různé exkurze (např. do sirkárny Solo, mlékárny v nedalekých Hranicích nebo do závodní textilní školy v Krnově).

Třikrát do roka byli v hodinách tělesné výchovy všichni žáci váženi a měřeni a výsledky se zapisovaly do třídních výkazů a do zdravotních záznamů, které byly pečlivě vedeny. Ve škole také probíhalo pravidelné očkování a lékařské prohlídky, které prováděl MUDr. Konštatský. A aby toho pro své zdraví žáci a žákyně udělali ještě víc, pořádala škola o pololetních prázdninách výcvik rekreačního lyžování na Uhřínově.
I v mnoha soutěžích byli tehdejší žáci úspěšní. Každý měsíc probíhala soutěž o vlajku čistoty, soutěž ve spoření nebo se žáci zúčastnili slohových soutěží s tématy „V čem je nám Kl. Gottwald vzorem” a „Bojujeme za mír.”

Po celý školní rok se žáci a učitelé pravidelně účastnili veřejně prospěšných prací v podobě brigád. Jednalo se o pečení cukroví pro seniory, sklizeň řepy a brambor, sběr mandelinky bramborové, výpomoc v městské knihovně, výzdoba radnice nebo sokolovny mírovými hesly, chmelové brigády, sklizeň hrachu na státním statku nebo sběr léčivých bylin a plodů. Plody a byliny pak byly nasušeny a prodávány.  

Ve stejném školním roce (1948 - 1949) vstoupil také v platnost nový školský zákon, vydaný ministrem Nejedlým, který upravuje jednotnou státní soustavu pro všechny druhy škol.  Nejde o organizační úpravu, ale o novou náplň a nového ducha.  Učební osnovy berou na zřetel výchovu člověka tehdejší doby, který má pomáhat budovat lepší společenský řád, který se rodí z těžkých třídních bojů vnitřních i mezinárodních. 

Povinná školní docházka byla stanovena na 9 let a skládala se ze tří stupňů. První stupeň tvořila škola národní (1. - 5. postupný ročník), druhý stupeň byla čtyřletá škola střední (6. - 9. postupný ročník), třetí stupeň patřil školám povinným a výběrovým (dosavadní střední školy). Měšťanské školy tak byly po téměř osmdesáti letech natrvalo zrušeny. 
V roce 1951 byly poprvé zavedeny žákovské knížky a založena školní družina, do které docházely děti z rodin pracujících matek.